Fyzioterapeutické detektivky III.- Nemůžu sedět

Paní, pojďte se posadit, slýcháme občas v tramvaji či v autobuse. Myslím, že když uvidíme volné místo na sezení, jsme spíše nakloněni ho zaplnit než nechat vyzývavě volat: „sedni si na mě!“. Přesto i dlouhodobé sezení v kanceláři přináší pocity fyzické únavy, někdy bolestivé stavy, ale ani to nám často nezabrání zahřát volnou sedačku a po příchodu domů se leckdo rád unaveně svalí do křesla. Nicméně existují mezi námi i tací, kteří sedět potřebují – a nejde to.

Slečna Simona, která mě navštívila, byla jednou z nich. Nemohla vydržet sedět. Zvlášť pokud ještě studujete a musíte sedět ve škole, na přednáškách, hodiny učení ve stoji taky nejsou nic moc… Dráždění, které vzniká při tlaku na kostrč je opravdu nepříjemné, najdou se při tom spasmy příslušných svalů kolem kostrče, ale obyčejně se to docela snadno vyřeší úpravou pracovního místa, úpravou sedu a relaxací příslušných svalů.

Slečna Simona byla pilná, všechno udělala, cvičila pravidelně, ale efekt byl velmi malý. To bylo opravdu podivné, protože odstraněním mechanického dráždění se obvykle problém rychle vyřeší.

Bylo třeba hledat dál. V detektivkách zavedou vyšetřování dál někdy nevinné detaily, poznámky, maličkosti. Povídaly jsme si a najednou vykoukla. Malá, zapomenutá vzpomínka na dávný úraz v dětství. Tvrdý došlap na nohu při doskoku, při kterém se, očima lékaře, ani nic nestalo. Zlomenina? Nebyla. Bolest? Ano, ale kdo si nikdy nic nenatloukl? Ortéza to na krátkou dobu zafixovala a to bylo vše.

A mezitím v těle: pata křičí: „Pozor, náraz, bolí to, jsem potřeba!“. Vaziva na to: „Vždyť jsme tu, náraz vstřebáme, patu ochráníme, stáhneme se, aby mohlo probíhat hojení.“

Chytré tělo zafixovalo zvýšením napětí tkáně tak, aby mohlo dojít k zhojení, nedovolilo dokonce ani zlomeninu… Čas běžel a tkáně držely a držely. Nikdo jim ale už nenaznačil, že to stačí. Začaly na to tedy reagovat další tkáně – vaziva, která byla stahovaná k místu původního úrazu. Táhlo to tak dlouho, že jednoho dne tah dosáhl až ke kostrči. Vaziva jsou trochu jako punčocháče. Chytíte je na patě, ucítíte to… na kostrči (opačné straně, než je pata).

Teď už stačilo jen uvolnit příslušné stažení, které poslušně celé roky drželo. Velké napětí odplulo pryč, domácí pečlivě prováděné cviky dál podporovaly uvolnění a ejhle: sed byl opět možný.

Nevím, jestli si slečna Simona s chutí sedá, ale vím jedno, už může.

Pokud Vás trápí bolesti a cvičení nepomáhá, hledejte dál, příčina je někdy zasutá a skrytá. Držím palce!