Proč je střed těla středem pohybu aneb za buchty na břiše funkční core nekoupíš

Kolikrát jste si už jako já řekli: Bylo by nejlepší, kdyby se ten core natrénoval sám.

A proč u malých dětí většinou funguje dobře a u dospělých už často ne? Není to nějaká vývojová nespravedlnost?

Problém mnoha žen, zejména žen po porodu

Nedávno ke mně začala chodit jedna velmi milá žena s problémy s inkontinencí. Aktivní sportovkyně (takže na nedostatek pohybu to úplně svádět nemůžeme), matka malého dítěte, rodila císařem.

Odbočka stranou: Celá rodina ji podporovala v porodu císařem, protože je to „bezpečnější“ a „taky se to dole nevytahá“. Možná neměla jinou možnost, to nevím. Co je to ale za nápad myslet si, že rizika porodu císařem jsou menší než při porodu vaginálním? (Poruší se mnoho tkání, přetrhají a přeřežou se fascie, děloha atd., pak musejí znovu srůstat a ne vždy to vyjde úplně na jedničku…)

Zpět: Ale vím, že tahle krásná žena byla zoufalá, protože nemohla běhat a skákat, že byla nešťastná, protože když je vám kolem třiceti a neudržíte moč, je to i společensky poměrně ostrakizující.

Nicméně! Byla velmi motivovaná cvičit, a hlavně na to byla – díky sportu, který dělala – i zvyklá. Takže jediné, co bylo potřeba, bylo pochopit, jak funguje břicho jako celek a toto zapojení všech stran středu těla současně uskutečnit.

Jako vokální kvarteto: nikdo nepřehlušuje ostatní

A to je právě core, střed těla: potřebujeme, aby svaly, které ho tvoří, a jejichž součástí je i pánevní dno (a jsme zpátky u inkontinence), zabraly současně. Představte si třeba vokální kvarteto. Jeho síla tkví v tom, že se zpěváci vzájemně poslouchají a doplňují se. Stejné je to se svaly. Když to zjednoduším, tak bránice a pánevní dno se zapojí jako horní a dolní část válce, břišní stěna a hluboké svaly zad se zapojí jako boky válce. A je to.

Sportovci s pekáči buchet na břiše to ale ne vždy vědí, jak jsem se nedávno přesvědčila na Facebooku, kde sledující obdivovali vypracovaná břicha statných mladíků. Oni ale neviděli, že některé pekáče buchet neskýtaly radostné vyhlídky (nebo že někteří z mladíků již možná vyhledali terapeuta), protože aktivita jejich středu děla, jakkoliv vydřená a vyjádřena jednotkami buchet, byla krutě nevyvážená. Kdyby muži byli dole jinak anatomicky uzpůsobeni, měli by inkontinenci mnohem častěji.

Jeden posilující kamarád, který rozhodně pekáčem buchet disponuje, se přišel už asi před dvěma lety poradit, jak má cvičit správně, protože ačkoliv trávil v posilovně hodně času, nebyl spokojen celkově s postavou a tvarem těla. (Svaly s tendencí ke zkrácení se zkrátily a samotné protahování to nezachránilo). Naučila jsem ho proto tento funkční pohled. Byla to doslova revoluce. Na začátku se mu nedařilo cítit své tělo, ovlivňovat dech atd. Teď, po pár letech změněného přístupu, mi na kontrole řekl: jasně, chápu. Tady se napřímím, sem se nadechnu, tady opřu. Že to dělá dobře, pozná snadno podle toho, že pohyb je náhle snadný.

Neuroplasticita = mozek jako měnící se cesty

A jak to udělat? Mozek je jako cesty. Čím víc nějakou cestu používáme, tím se rozšiřuje a snáz se po ní jezdí. I když je nevhodná (nějaký zlozvyk). Máte ve zvyku si dát kafe, když nevíte, co jiného? Nebo se po práci doma zhroutíte na gauč s cílem si odpočinout? Jsou to zvyky. Vyježděné silnice. Nemá smysl si říkat: nejezdi po nich. Je potřeba budovat nové cestičky. Ale ty se prošlapávají nejdřív jako pěšinky v trávě, pak z nich bude prašná cesta, pak časem možná asfaltka a jednou dálnice. Chce to čas. Mozek se umí měnit celý život, říká se tomu neuroplasticita, díky Bohu za ni.

Jak probrat stabilizaci? Pěkně ji zaúkolujte.

A jak je to tedy s bytostnou nespravedlností toho, že malým dětem funguje core dobře a nám starším už ne? Tak předně si zkuste odchytit nějaké malé, třeba tak 9-10měsíční dítě a chvíli napodobujte jeho pohyby. Ono je trenér, vy cvičenec. Jak dlouho to vydržíte? 5 minut? Nebo dáte i 10? Je to pořádná zabíračka. Ale co my děláme místo pohybu? Obvykle sedíme. Naše stabilizace nemá důvod k aktivitě. Abychom ji probrali, musíme po ní něco chtít. (Jděte se projít, zatančit si, zaběhat…)

Jak jinak CORE podpořit?

Core také můžete podpořit skrze pár snadných principů, které jsem pro vás zpracovala v e-booku zdarma. Na mém Facebooku (Tělem i duší) najdete každý z principů krátce shrnutý v reelech.

A jak to skončilo s tou milou ženou, kterou trápí inkontinence? Ošetřily jsme jizvu po císaři, zapracovaly na koordinaci všech částí břicha – válce, které dostalo těhotenstvím a pak i operací pořádně zabrat. Jak se zlepšuje v zapojování středu těla (cvičíme hlavně ve vývojových pozicích), menší se její obtíže. Posledně to udržela. A já jí moc fandím.

Pojďte si taky vyšlapat svou lepší cestičku funkční stabilizace trupu, jde to a stojí to za to!