Trpí vaše tělo pohybovou chudobou?

Tento týden za mnou přišel úplný zástup lidí, kteří trpí – pracovně jsem to nazvala – pohybovou chudobou.

Lucka ke mně už nějakou dobu chodí na kraniosakrální terapii, fyzioterapii řeší někde jinde. Tentokrát jsme se k ní přece jen dostaly. Lucka pracuje v kanceláři, kde většinu dne sedí. Má dvě děti a trápí ji pokleslá klenba a také to, že bříško ještě není ve stavu, který by se jí líbil.

Naučila jsem Lucku nastavit nohu, aktivně ji opřít, vytáhnout se do výšky jako královna… Ale nastal problém. Místo příjemného napřímení přišlo napětí a čím déle v situaci setrvávala, tím méně příjemné jí to bylo. Jak to? Pak mi to došlo. Nebylo to tím, že by Lucka nikdy necvičila. Ani tím, že by se o sebe nestarala.

Její tělo trpělo pohybovou chudobou.

Tak schválně:

• Jaké pohyby děláte v průběhu dne?
• Kolikrát za den (nebo týden) využijete celý rozsah pohybu svých kloubů?
• Kdy jste například udělali hluboký dřep nebo nakročili nohu nahoru, když jste přelézali nějakou překážku?
• Jak často se vaše páteř otáčí?

Představuju si typické pohyby většiny lidí se sedavým zaměstnáním: ze sedu do stoje a zpět, na konci dne leh… Rozsah pohybu v periferních kloubech i páteři se využívá jen kolem prostředku pohybu, do krajů to moc nejde.

Stává se, že o Vánocích, kdy lidé sundávají z horních přihrádek ozdoby nebo v rámci předvánočního úklidu perou záclony, zjistí, že je vlastně bolí rameno. A proč? Dost často proto, že se jim zkrátil široký sval zádový (musculus lattissimus dorsi), který začíná na pánvi, ale končí až na paži. A když se natáhnou pro něco vzhůru, je „najednou“ pohyb omezen. Záhada? Ne, je to jen nevyužíváním plného rozsahu – měkké tkáně se zkrátí a pohyb se tím omezí. Rozsah pohybu je rázem o něco menší.

A co vy? Zvedáte někdy ruce nad hlavu? Děláte hluboký dřep? Otáčíte páteř? Ohnete se k zemi? Možná je čas s tím začít. Předejdete tím hromadě problémů.

S Luckou jsem prošla dvě další polohy – nízký a vysoký šikmý sed s rotací, které jí umožnily se v napřímení dostat do rotace. Párkrát se v této pozici nadechla, aby se hrudník rozevřel do strany. Použila šikmé břišní svaly k rotaci. Naučila jsem ji šikovně zrelaxovat stehna, aby její pánev nebyla tažena dopředu, ale aby se pánevní dno mohlo postavit rovně pod bránici.

Pak se Lucka znovu postavila. Najednou šlo napřímení lépe. Cítila aktivitu bříška, které se předtím nedařilo zapojit. Připadala si najednou spokojenější, s aktivnějším bříškem…

Někdy stačí opravdu málo. Pochopit, co tělo potřebuje. Nabídnout mu různé polohy, které využijí plný rozsah pohybu kloubů.

A proto: vyhlašuji dva týdny (do dalšího článku) boje proti pohybové chudobě. Napište mi do komentářů, jestli také trpíte pohybovou chudobou a které polohy vám pomáhají se z ní dostat.