Fyzioterapeutické detektivky I. a II.

Fyzioterapii vnímám jako detektivku. Hledáte, pátráte, spojujete výsledky vyšetření a hledáte příčinu, snažíte se porozumět. Sledujte se mnou napínavý příběh a nechte se inspirovat k hledání souvislostí!

Co mají společného palec na noze a kyčel?

Přišla za mnou sportující žena, kterou trápí malý rozsah v kloubu palce. Špatně se dostává do stoje na špičkách, vadí to při tréninku, boty na podpatku už nenosí (to tedy z hlediska funkce není žádná škoda…).

Tady je na místě se zamyslet, jestli nejsou na vině nějaké vnitřní příčiny, revmatické onemocnění, artróza a podobně. Pokud ne, hurá! Jdeme na funkční vyšetření.

Byl vidět drobný rozdíl v postavení kyčlí, některé svaly byly stažené a bolestivé. Stálo za to vyzkoušet, jestli není změna rozsahu opravdu způsobená jen poruchou v kyčli. Zacvičily jsme si cvičení k vyrovnání napětí kolem kyčle (vycházela jsem tady z DNS, protože některé pozice – třeba na boku a vrata v nízkém šikmém sedu jsou na to skvělé).

Po zopakování výponu – jaké milé překvapení – byl rozsah v palci větší.

Ale zase až takové překvapení to není, když si uvědomíme, že odtažení palce od prstů a rozsah rotace v kyčli (a stav zevních rotátorů) spolu korespondují. Moje maminka si po operaci totální endoprotézy kyčle všimla, že se jí na operované noze zlepšil vybočený palec.

Závěr?

Pachatelem nemusí být vždycky původní podezřelý. Aneb, jak pravil profesor Lewit:

Je ztracený ten, kdo léčí jen tam, kde to bolí.

Může zmizet krk? A může zmizet i nezmizet zároveň?

Kdysi jsem se náhodou setkala s jednou ženou asi kolem padesátky, kterou už dlouho trápil krk. Cítila tam nepohodlí, stažení. Zároveň si ale všimla, že krk „jako by nebyl“. Skoro jako by mezi hlavou a hrudníkem některý z krčních obratlů chyběl, jako by celá oblast byla sražená.

Chodila na fyzioterapie, naučila se protahovat, krk jí uvolňovali a uvolňovala si ho i ona sama, ale nějakým záhadným způsobem to nepomáhalo. Pořád bolel a byl krátký. Mám dokonce dojem, že se sama sobě dost pro ten sražený krk moc nelíbila, i když za ta léta si na to už zvykla.

Přišla a myslela si, že budu pracovat s krkem. Ale to přece už vyzkoušela a nefungovalo to, ne? Vyšetřila jsem jí a našla už přes 20 let starou jizvu po císařském řezu. Zahojená byla, to ano, ani nevypadala na první pohled divně, ale v hloubce táhla.

Odbočka: vy kdo vaříte maso, víte, že z masa je potřeba před vařením odřezat „šlejšky“. Vazivovou tkáň. Fascie. A jsou to právě fascie, které obalují svaly, orgány, oddělují od sebe různé struktury, na dlouhé vzdálenosti však spojují, propojují, tvoří „pavučinu“ našeho těla.

Představte si, že máte na sobě overal a že ho zauzlujete v oblasti spodního břicha. Kde to nejvíc potáhne? Správně! Za krkem.

Uvolnila jsem jí tedy jizvu. Milá žena se zvedla a prohlásila větu, kterou nikdy nezapomenu:

„Já mám krk! Neměla jsem krk a mám krk!“

PS: Aby prvotní „zázrak“ vydržel, je třeba doplnit ho dalším cvičením nabídnout tělu nový způsob stabilizace, aby krk nemusel zase zmizet.

Jsem fyzioterapeutka dětí a dospělých. Pomáhám klientům najít dobrý kontakt s tělem, porozumět jeho zákonitostem a cítit se v něm lehce a krásně. Můj příběh si přečtěte zde >>