Chodit jako…

Určitě jste si mockrát všimli, že když se vám něco nepodařilo, měli jste “den blbec”, šli jste po ulici schlíplí, svěšení a bez energie. Ramena se předsunula, hlava přikrčila a stáhla mezi ně a nejvíc ze všeho jste si přáli být neviditelní a katapultovat se přímo do postele.

Postavení těla je snadné poznávací znamení, které nám řekne, jak se cítí ostatní lidi, které vidíme. Tak třeba viděli jste někdy agresivního ožralu, který by se ploužil a tvářil se, že na ulici není? Naopak! Dává o sobě vědět halekáním a bojovně vysunutou bradou vpřed. (A my, protože to poznáme a víme, co takové postavení těla a chování značí, se mu můžeme zdaleka vyhnout.)

Jestlipak vás ale někdy napadlo, že emoce souvisí s postavením těla tak úzce, že by se daly postavením těla i ovlivnit a pozměnit? V kurzu Moderní sebeobrany (který mimochodem vřele doporučuji!) jsme se učili dát druhým najevo, že nejsme snadná kořist, právě tím, že si stoupneme vzpřímeně, pevně. Ostatní tím jasně vycítí, že se nebojíme (nejsme schoulení) a že si na nás nepřijdou.

Vycítí to ovšem nejen ostatní, ale i naše vlastní tělo a příslušně k tomu se může začít měnit produkce hormonů ovlivňujících náladu.

Naše postura tedy nejen vyjadřuje, jak se cítíme, ale rovněž to i ovlivňuje!

Nabízím vám malý pokus: představte si, že jste právě prožili něco krásného. Třeba potkali někoho vám milého, koho jste dlouho neviděli. Nebo že se vám podařilo něco, o co jste dlouho usilovali. (Pokud jste sami doma, zkuste si to klidně před zrcadlem) Jak na takovou představu reaguje vaše tělo a myšlenky? Jak jste se postavili, když to dáváte najevo? A jak se teď cítíte?

Důsledky toho, jak (vzpřímeně) stojíme, jsou dalekosáhlé. Napřímení je jedním ze základních kamenů pro centrované postavení kloubů, které se srovnají krásně nad sebe, začne dobře fungovat stabilizace trupu a všechny orgány mohou díky napřímení zaujmout své ideální místo. (Třeba takové vložky do bot se snaží pomoci k napřímení tím, že se dobře nastaví osa nohy a některým lidem takový impuls pomůže od bolesti zad.)

Tělo reaguje moc dobře na představy. Co kdybyste si představili, že jste královna nebo král z pohádky. Jak chodí královna? Nemusí se před nikým sklánět, je si vědoma své hodnoty, cení si sama sebe, snad je pro ostatní i vzorem. Dejte svému tělu prožít, jaké to je být královna. (Každý si najde vzor podle své nátury, já zásadně chodím jako africká žena s košem na hlavě 🙂 )

Vzpomínám si na jednu svou klientku, která dostala za úkol během dne myslet na své vzpřímení. Při loučení na poslední návštěvě mi řekla:

“Poslední dobou, když se víc rovnám a snažím se být vzpřímená, cítím se mnohem líp. Tak nějak spokojeněji.”

Ať i vám přinese napřímení do života větší pohodu!