Můj muž mě (skoro) nepotřebuje aneb mácháním rukou proti bolesti kolena

Před nedávnem jsme vyrazili s dětmi na procházku do Šárky. Kluci si chtěli vzít kola, my s manželem se zase v klidu projít a popovídat si. Vyrazili jsme proto z Jenerálky směr Veselík, nikde nikdo, nebylo nijak nádherné počasí. Po prvním přelétnutí dítěte přes řidítka a trošce krve probíhala cesta v klidu a v pohodě.

Hospoda měla otevřeno, malé občerstvení všem zlepšilo náladu. (Moje babička by řekla: nebylo mi nic a je mi dobře.) Pohled do mobilní aplikace, která předpovídá počasí, ale vyhlídky na klidnou cestu zpět poněkud zachmuřil. Zbývaly nám tři kilometry a začít vydatně pršet mělo za 20 minut.

Nevadí, nejsme z cukru, kluci na kolech jedou rychle a my jsme mohli klidně popoběhnout. Já nejsem velký sportovec, to se přiznám bez mučení. Před dětmi jsem měla docela kondici a na FTVS nás proháněli, ale po dětech šla fyzička dolů. Chvíli běžet ale zvládnu a můj muž je (bývalý) běžec maratonů, ten problém nemá.

Po pár stovkách metrů se ovšem ukázalo, že se mu zase ozývá rozvrzané koleno a nemůže běžet. Měl na zádech batoh, ten rozhodně situaci nezlepšuje… ale co rychle s tím?

Zamyslela jsem se a podívám: „Zkus trochu víc máchat rukama. Když ti ruka jde dopředu, natoč ji trochu dopředu i dlaní. A když jde dozadu, jde dozadu zase dlaň, trošku ten pohyb rukama přežeň.“

Můj muž po další chvilce běhu a za poněkud komického máchání rukama povídá: „Jak je možné, že mě to přestalo bolet?!“

Ono to nebylo žádné kouzlo. Jen chladnokrevně (a trochu se štěstím) použité znalosti z vývojové kineziologie.

Před lety měl můj muž zlomenou ruku v rameni a od té doby mu zůstala trochu omezená hybnost. Za normálních okolností to není vůbec poznat. Jen v konečných polohách některých pohybů je znát, že rameno se nehýbe, jak má, nemá plný rozsah pohybu. Na změnu pohyblivosti v rameni zareagoval celý systém těla a celý pohybový vzorec.

V pohybovém vývoji rozlišujeme stejnosměrný a zkřížený vzor pohybu. Stejnosměrný je například otáčení dítěte ze zad na bok, nebo v poloze na břiše zvednutí na celé ruce a první vyhoupnutí na čtyři. Ovšem lezení po čtyřech a pak například i chůze je už zkřížený vzor. Pohybují se spolu levá ruka a pravá noha. Omezení hybnosti v rameni tedy (spolu s dalšími faktory samozřejmě) může mít strašně snadno vliv na protilehlou dolní končetinu.

Ve cvičení se dá zlepšit kvalita pohybu a vzpřímení snadno přes kvalitu opory. Tady ale nebyl hlavním dílkem mozaiky ve vznikající bolesti kolena problém se špatnou oporou nohy. Bylo to omezení v rameni. Zkusila jsem proto využít vzorce pohybu tentokrát trochu jinak: trošku přehnat pohyb horními končetinami (ne co do rozsahu v rameni, ale co do pohybu v ruce) a výsledek – noha ihned zareagovala a zlepšila se její koordinace.

Vzpomínáte si i vy na nějaký dávný úraz, operaci, pád…? Kdyby vás náhodou něco bolelo a vy jste se ocitli v ordinaci fyzioterapeuta, nezapomeňte mu o tom říci, někdy se pak „dějí zázraky.“

PS: a proč mě můj muž skoro nepotřebuje? Tedy coby fyzioterapeutku, která by ho opravovala.

On totiž každý den cvičí! Je prima ráno se rozehřát třeba pozdravem Slunci z jógy, pak se třeba večer – pouze pro nehypermobilní – protáhnout sestavou makko-ho a máme hotovo.