Navštívila mě úzkost

Někdy se „z ničeho nic“ objeví divný stav. Hůř se dýchá, objeví se trávicí obtíže, třes, zrychlený dech a tep, sucho v ústech. Nejčastější stížnosti mých pacientů se točí kolem neschopnosti se plně nadechnout. Co dělat, když vás úzkost potká nepřipravené a v nedbalkách?…

Kdybych měla jmenovat jednu věc, se kterou se setkávám čím dál častěji, jmenovala bych úzkost. Navštěvuje mnoho lidí, kteří chodí ke mně do ordinace. Před několika lety jsem s ní také měla sama osobně malý seznamovací dýchánek, a není úplně o co stát. Ale svým způsobem jsem nesmírně ráda, že jsem ji prožila, protože si umím líp představit situaci lidí, kterým se do života vplétá častěji.

Lidí trpících úzkostí je mezi námi mnoho. Jsou to často lidé velice zodpovědní, žijí normální život, ale ocitli se v podmínkách, které jsou velmi náročné. Může to být velká zátěž v práci, komplikované vztahy, starost o malé děti, dětství bez zázemí (citového nebo materiálního) nebo jiná příčina. Pro citlivé lidi byl zahlcující covid, teď válka na Ukrajině, informační smršť, která ukazuje častěji špatné stránky života.

Úzkost – jak vypadá?

Někdy se proto „z ničeho nic“ objeví divný stav. Hůř se dýchá, objeví se trávicí obtíže, třes, zrychlený dech a tep, sucho v ústech. A tyto obtíže jsou někdy zahlcující a vyvolávají velký strach. Nemusí to být extrémní stav, ale přináší do života velkou nepohodu.

Nemohou dodechnout. Objektivně najdeme zablokovaných pár žeber a hrudník, ale hlavně změněný stereotyp dechu a větší napětí těla. Náročné situace v životě, které dotyčné doslova svírají a nemohou se v nich nadechnout. Jazykové příměry mají něco do sebe. Popisují trefně to, co je sdílenou zkušeností mnoha lidí. Je toho kolem tolik, situace svírají, až „je nám z toho úzko“.

Na úrovni tělesných reakcí dochází při úzkosti k poplachové reakci „bojuj, nebo uteč“, zapínají se systémy, které nám kdysi pomáhaly utéct před šavlozubým tygrem, ale pokud se stejný systém spustí ve stresu při jednání se šéfem v práci, je pro záchranu těla nepoužitelný. S tím evoluce nepočítala. Při dlouhodobém stresu se mění dechový stereotyp, dech se omezí, začneme dýchat do ramen, přetěžovat krk.

Ať již je úzkost způsobena tím, že žijete v dlouhodobě neuspokojivých a nenaplňujících vztazích, nebo tím, že nemáte kvůli péči o malé děti ani chvilku pro sebe a už ani nevíte, co byste potřebovali, protože vnímání vlastního těla se pro jistotu vypnulo, nebo jste prožili složité dětství bez potřebné lásky a podpory a máte pocit, že jste na všechno sami, nebo jste zažili traumatickou událost, vždy se dá s úzkostí pracovat. Není to tabu jako dřív, více se o úzkosti ví a píše. Ideální řešení je psychoterapie.

Mám radost, když ke mně přijde někdo, kdo se učí se svým nitrem pracovat na psychoterapii. Klasická fyzioterapie je spíše podpůrná. I když pohyb umí zázraky… třeba stimuluje produkci hormonů, které ovlivňují náladu.

Sama mám u klientů velmi dobrou zkušenost s kraniosakrální osteopatií. Je to celostí metoda léčby a pomáhá zvládnout i emočně náročné stavy. (Ale o ní si povíme víc zase jindy.)

Co ale dělat, když vás náhlá úzkost potká nepřipravené a takříkajíc v nedbalkách?

1. Stáhněte si aplikaci Nepanikař, která vás provede základními technikami zvládání stresu.
2. Zpomalte výdech, prodlužte ho, aby byl delší než nádech. Uklidní to autonomní nervový systém a postupně pomůže opustit poplachovou reakci těla.
3. Stoupněte si k oknu a nahlas popisujte, co venku vidíte. Odvede to pozornost mysli a ta se přestane cyklit.

Možná vám bude vyhovovat jen některá z možností, chce to najít si, co je pro vás to pravé.

V dlouhodobém horizontu: svěřte se se svými obtížemi někomu blízkému, zvažte návštěvu či docházení na psychoterapii. Ve spolupráci s praktickým lékařem se ujistěte, že vaše obtíže neznačí problém vnitřních orgánů.

Jak s tím naložíme?

Nebojte se, pracujte se svými obtížemi. Výhoda dospělosti je v tom, že se můžeme rozhodnout, jak se sebou naložíme a jak se k problémům postavíme. Jediné, co je jisté, je, že nějaké výzvy si nás najdou vždycky 🙂

A tak vám přeju, ať jsou vaše výzvy ve vašich silách.

Mě si onehdá našla výzva, se kterou jsem zcela terapeuticky zatočila neumělou básní. Zkrátka psaní, nad to není.

Ty bolesti moje milá,

Ty ses u mě zastavila

Na pár slůvek, na pár vět?

Nemusíš tu otálet!

 

Tvojí tiché společnosti

Příčí se i maličkosti.

Moji radost i můj dech

Sebrala jsi, nač ten spěch?

 

Tančím s tebou rychlým krokem,

Nevšímám si, co je kolem.

Svlečeny do nahoty

Obscénně jen já a ty.

 

Ty jsi ve mně, já jsem v tobě,

Tak splýváme spolu obě.

V tichu nebo v povyku,

Uvnitř je mi do křiku:

 

Sílo, moje odolnosti,

Bály jste se do sytosti,

Jste tu jenom, když je klid,

V bolesti se vypařit?

 

Bolest se jen tiše směje,

Nic se neboj, to se děje,

Abych z tebe získala

Malý zašlý diamant.

 

Vděčnost? To jsem dávno vzdala,

Nejsi silná jako skála.

Děkovat se naučíš,

Až si budem ještě blíž!