O dechu – osvoboďte hrudník

První nádech, poslední výdech. Dech je spojen se životem tak úzce, jak to jenom jde. Od doby, kdy se narodíme, dýcháme. Frekvence se mění, ale průměrně to bude řekněme 12 dechů za minutu, to je 720 dechů za hodinu, což je 17 280 dechů za den, což je 6 307 200 dechových cyklů za rok a při 80ti letech života 504 575 000. To je neuvěřitelné množství.

Během života se nadechneme a vydechneme asi půlmiliardakrát.

A teď si zkuste představit, co se stane, když nějaký pohyb tolikrát zopakujeme. Jeden dech, to nic není, ale přes 6 milionů nádechů a výdechů za rok, to už nějakou sílu mít bude. Jak se to asi projeví?

Cvičení

Pojďte si vyzkoušet malé cvičení: pohodlně se usaďte a nadechněte se. Zkuste si všimnout, která místa se zvedají, kam dech jde, co se rozvíjí a jaká místa jsou naopak bez pohybu. Může také pomoci sednout si před zrcadlo a dívat se – pro někoho to může být jednodušší. Tuhnou nějaká místa? Posouvá se hrudník při nádechu nahoru, nebo se roztahuje břicho, nebo se objem hrudníku a břicha zvětšuje ve všech částech rovnoměrně?

Naše dýchání je řízeno autonomně, to znamená, že nemusíme přemýšlet nad tím, jestli se máme nadechnout. To by bylo strašně náročné na vědomou pozornost a nezbyla by nám kapacita na nic dalšího 🙂 Ale zároveň je dech ovlivnitelný i vědomě, tím, že se rozhodneme. Jogíni to možná umějí i u tepu srdce nebo umějí ovlivnit procesy trávení, ale dech umíme modifikovat všichni.

Možná se zeptáte, proč bychom se měli snažit dech ovlivňovat. Představte si pramínek vody padající na skálu (stačí i kapky). Je to sice malá síla a skála je pevná, ale padající voda ji formuje a vykapává do ní jamku. A teď si představte svoje miliony dechů, které formují funkci a tvar hrudníku. Jak nám nespočetněkrát připomínal ještě za studia milý docent Véle:

Funkce formuje orgán.

Nebo také omezení funkce, to také orgán formuje. Před časem jsem se setkala s jednou milou, krásnou a úspěšnou dámou, která si stěžovala na bolesti hlavy.  Zaměstnání měla sedavé, v kanceláři. Chodila si občas zacvičit, ale na bolesti hlavy vyzrát neuměla. Hodně mě upoutalo, že se tato dáma krásně oblékala. Podívala jsem se, jak sedí a jak dýchá. Upoutalo mě, že její dech byl omezen. Krásná podprsenka, která držela ňadra na místě, byla doslova vrytá do hrudníku, nedal se pod ni vsunout ani prst. Vůbec nedovolovala hrudníku otevřít se a roztáhnout na správných místech.

Vzhledem k tomu, že přestat dýchat nemůžeme a bez kyslíku se neobejdeme, poradilo si její tělo jinak. Začalo dýchat nahoru – při každém nádechu se zvedal hrudník a přitahoval se nahoru ke krku. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Pomocné nádechové svaly, které hrudník zvedaly, přetížily místa svých úponů na krční páteři, celý krk se stáhnul a bolest hlavy byla na světě.

Milé dámy, podepření prsou (zvlášť větších) je velice důležité, ale podprsenka, která nedovolí hrudníku roztahovat se, jednoznačně (dechové funkci) škodí.

Pokud jste v úvodním pokusu zjistili, že vám dech stoupá do ramen, zkuste tento trik: nastavte si ruce do této pozice (palec a ukazováček zformují kolečko a ostatní prsty jsou napjaté a u sebe) a položte je do klína.

Říká se tomu mudry ruky. Tato konkrétní pozice pomáhá dechu jít snadněji do spodní části hrudníku. Zadýchejte si chviličku tak, aby se ramena nezvedala k uším, a po chvilce, stejně jako moje milá klientka, zjistíte, že ve ztuhlém krku taženém nahoru nádechovými svaly, můžete pocítit menší napětí a větší pohodu.

I takto malá změna může přispět k naší pohodě během dne.

Moc doporučuji přilepit si na monitor papírek (nebo nastavit do mobilu každou hodinu upomínku) s připomínkou dýchání. Ne to, že máme dýchat, ale kam a jak.

Volnému dechu zdar.