Odhoďte zábrany a prostě zpívejte!

Ráda zpívám. Baví mě to, u hudby zapomínám na čas, cítím se plná života a radosti. Od malička mi to celkem šlo, i když bylo období, kdy jsem víc chraptěla než zpívala. Až tak moc, že mám hlasivky operované. Při křiku po operaci břicha na nich vznikly uzlíky, které způsobovaly chraptění po sebemenší námaze či pláči. Naštěstí mi je ale odstranili a teď už mi nic nebrání. Nebo skoro nic…

Potkávám spoustu lidí, kteří tvrdí, že zpívat neumí. Nejde jim to. Zpívají hrozně. Nedá se to poslouchat. Jak je to možné, vždyť všechny děti zpívají rády! Akorát jim pak někdo řekl, že zpívají hrozně, ať toho radši nechají, že nemají talent. Tyhle věty se zažraly hluboko do mozku. Děti je vzaly je jako samozřejmost, jako fakt, se kterým se nepolemizuje. Jako omezení, které teď už ani nevnímají. A zazpívat si teď v dospělosti? Stydí se, vždyť by přece byli jen pro smích, nebo ne?

Zpívat můžete i vy!

V době, kdy byly moje děti ve školce, jsem potkala úžasnou ženu, která se věnuje hlasovému poradenství, Pavlu Fendrichovou. Říká, že zpívat může každý. Neexistují žádná omezení. Citlivě vede k bezpečnému použití hlasu a jeho rozvíjení. Můžete si to ostatně vyzkoušet sami: na youtube najdete pod Krajinami hlasu její zpívání, které vysílala v covidové době přes instagram.

V mé ordinaci si s klienty s hlasem hrajeme také. Tělo je totiž jako rezonanční deska. Podle toho, jak ho poskládáme, jak nastavíme jednotlivé části nad sebe, takový zvuk vydává. Pokud je bránice rovnoběžná s pánví a tělo napřímené, jde z nás úplně jiný tón, než když jsme zhroucení.

Hlas vychází z těla, tělo je náš nástroj, který rezonuje, proto změnu v těle slyšíme i v hlase. Pojďme si chvilku s hlasem pohrát.

Úkol: posaďte se nebo postavte, jak jste zvyklá/ý. Rozezněte hlas a zazpívejte táhlé ááá nebo jiný zvuk. Teď si uvědomte své nohy, opřete je o podložku, malinko prodlužte páteř do výšky (ale nezaklánějte hlavu) a usmějte se. Znovu zpívejte. Je teď zvuk jiný?

Zkuste různé polohy a poslouchejte v nich svůj hlas.

Pokud někdy přednášíte, nebo dokonce pravidelně učíte, můžete si hodně pomoci od hlasové únavy sami. Hodně pijte, zvlhčujte vzduch a hlídejte si nastavení těla. Vzpomínám si na jednoho klienta, který si stěžoval na bolest v krku. Objevovala se pravidelně po nárazovém přednášení. Když jsme rozebírali jeho zvyklosti při přednášení, ukázalo se, že se natáčí trupem jinam než hlavou, nedrží tělo v ose. Tím přetěžoval svaly krku a také ty, které vedou od jazylky (to je taková malá kostička v krku) k rameni. Rameno ho po předášení také bolívalo. Jakmile si to uvědomil, snažil se srovnat při výuce svou polohu, nevystrkovat hlavu, nenatáčet se… a s trochou cvičení bylo po problému 🙂

Zpěv jako (skoro) univerzální všelék – dostupný všem a zdarma

Při správném nastavení bránice proti pánvi zpěvem podporujeme i hlubokou stabilizaci trupu a navíc ještě prodloužený výdech pomáhá regulovat autonomní nervový systém. Podporuje parasympatikus, který má na starost uvolnění, relaxaci, odpočinek. A to ani nemluvím o vlivu zpěvu na imunitu a na dobrou náladu. Je to úžasný způsob sebevyjádření – a někdy také způsob, jak se dostat více sami k sobě. Je to výzva překonat své zažité představy o tom, co mi jde či nejde, co je nebo není pro mě vhodné, co zvládnu a co nezvládnu. S malou špetkou nadsázky bych rozvíjení hlasu označila i jako cestu seberozvoje a cestu do hloubky.

A proto se nebojte, oprašte písničky, které znáte z dětství, zazpívejte sobě, svým dětem, hrajte si s hlasem. Objevíte velký poklad!

S kamarády jsme před několika lety nazpívali u Jezulátka o Velikonocích píseň, kterou jistě znáte. Ráda bych vám jejím prostřednictvím popřála krásné Velikonoce. Tady je.